Ema, Laura a Bára. Absolventky naší první devítky. Jak se jim daří na střední škole? A jaké výzvy zavnímaly v přestupu? Jak vidí rozdíl mezi známkami a slovním hodnocením? A co by poradily těm, které přijímačky teprve čekají?
To vše se dozvíte v rozhovoru! Pěkné čtení.
Holky, moc děkuji, že jste si udělaly čas. Vraťme se nejprve na chvilku zpátky do minulosti.
Které předměty ve Vitae vás nejvíce bavily a proč?
Ema: Nejvíce mě bavila španělština, která mi teď moc chybí a asi ITB, ale to záleželo na epoše :)
Bára: Španělština, protože David Trejos je borec, a ITB, protože mi vyhovoval styl učení a tyhle věci mě zajímají.
Laura: Myslím, že mě bavily asi všechny předměty, ale nejvíce mě bavila čeština a angličtina. Mám obecně ráda jazyky, ale řekla bych, že to bylo především díky učitelům :)
Vzpomenete na konkrétní příklady toho, jak vám vaši učitelé tady pomohli v učení a osobním rozvoji?
Naučili mě, jak se učit a jak mít z učení se radost.
Ema: Pomohli mi si udělat v učení se pořádek. Naučila jsem se díky nim, že bych se měla věnovat hlavně tomu, co mě baví, ale také, jak přežít předměty, které naopak moc ne, nebo které mi nejdou. Naučili mě, jak se učit a jak mít z učení se radost.
Laura: Vzpomínám si v této souvislosti především na přípravy na přijímací zkoušky, kdy nám hlavně Iva Dvořáková věnovala hodně svého volného času. Díky přípravám s ní jsem testy z češtiny zvládala téměř bez problémů, ale mám pocit, že i obecně znalosti v českém jazyce a literatuře byly při nástupu na gymnázium lepší než u většiny mých spolužáků.
Bára: Jednu dobu jsem měla potřebu dělat všechno do školy na sto procent a byla jsem kvůli tomu hrozně vystresovaná. Na triádách jsme se o tom bavili a jeden z mých triádových cílů byl za rok odfláknout x věcí. Nakonec mi to opravdu změnilo pohled na věc a jsem za to ráda, protože s vyššími ročníky/střední školou by se to nedalo skloubit.
Jaká je vaše nejoblíbenější vzpomínka na základní školu?
Bára: Asi expedice – dlouhé výlety kde jsme si, jako třída, povídali a nebo prostě sranda o hodinách a přestávkách.
Ema: Rozhodně když jsme se jako třída bavili, všichni jsme si rozuměli a pořád jsme se smáli … také expedice a podobně.
Laura: Na základní školu mám spoustu dobrých vzpomínek, ale nejraději asi vzpomínám na expedice.
Jak vás Škola Vitae připravila na přechod na střední školu? Jaké dovednosti nebo znalosti se ukázaly jako nejvíce užitečné?
Naučili jsme se nad učivem opravdu přemýšlet a dávat si vše do kontextu.
Laura: Myslím, že mě škola na přechod na gymnázium připravila dobře. Řekla bych, že jsem si ze školy odnesla třeba. to, že mi moc nevadí mluvit před třídou nebo větší skupinou lidí. Také moje řečnické schopnosti jsou podle mě poměrně dobré. Musím ale říct, že poznávám, jak se mi nějaké dovednosti vytrácí, protože např. prezentacím nebo psaní slohů (které jsme ve Vitae psali poměrně často), se ve škole tolik nevěnujeme.
Bára: Nejvíc mi pomohla už moje zkušenost s přestupem z jiné školy do 5. ročníku ve Vitae, takže jsem věděla, jaké to asi bude. A taky mi přijde, že Škola Vitae se hodně zabývala přípravou na přijímačky.
Ema: Dovednosti, které už jsem zmiňovala. To, co mě učitelé naučili, mě provází životem na střední. Když potřebuji, tak se na písemku naučím, a mám radost, když se naučím něco nového. Také přemýšlení při testech. Každý se dokáže naučit text z učebnice. Když ale máme zodpovědět hlubší otázky, týkající se třeba hlavního hrdiny literárního díla, tak si vzpomenu na hodiny ve Vitae. Naučili jsme se nad učivem opravdu přemýšlet a dávat si vše do kontextu.
Střední škola
Vzpomenete, s jakou první výzvou jste se setkaly během přechodu / docházky na střední školu?
Laura: Abych byla upřímná, tak přechod na gymnázium pro mě zas takovou výzvou nebyl, i když byl doprovázen mnoha změnami. Největší výzvou pro mě byla asi fyzika a informatika, protože fyziku jsme se ve Vitae jako samostatný předmět neučili a informatiku jako samostatný předmět jsme také neměli, i když s počítači jsme pracovali docela dost.
Ema: Po prvním dnu jsem byla vyřízená. Nikdo se s nikým moc nebavil. Měli jsme jet na adapťák... a má vysoká očekávání rychle zmizela a já se bála, že to takto bude po zbytek čtyř let. Trochu jsem se toho lekla. Každopádně hned druhý den už jsme byli méně ve stresu a všichni jsme se kamarádili.
Bára: Adapťák – šedesát nových lidí, které jsem vůbec neznala a teď najděte si za tři dny kamarády (smích).
Co je pro vás na střední škole v porovnání s tou základní nejvíce jiné?
Ema: Kromě známek, samozřejmě. Asi množství učitelů. Každá hodina je úplně jiná, také počet písemek. Takže je všeho více. Dává to vše menší smysl – v tom, že každý dva týdny dostaneme z předem probrané látky písemku, na kterou se všichni naučí, nepovedené známky si opraví. Zároveň máš pocit, že je známka nyní to nejdůležitější a že na ní šíleně záleží a pak všechno zase znova. Je to ale takový koloběh, se kterým se člověk po chvíli ztotožní a docela ho to pak začne bavit, pokud to neměl už 9 let na základce.
Laura: Nejvíce mě někdy zaráží přístup učitelů k hodinám, protože některé se skoro blíží přednáškám na vysoké škole, kdy se s námi učitel ani neseznámí, odučí hodinu a odejde, což je samozřejmě v pořádku, ale připadá mi to takové neosobní.
Bára: Volitelné semináře, rozdělení předmětů z původního předmětu ITB, kolektiv.
Máte známky? Jak jste si na ně zvykly?
Laura: Mám známky a upřímně jsem si na ně zvykla hned, což mě trošku překvapilo.
Bára: Mám, na Vitae jsem nastoupila do 5. třídy takže vím, jak se známkami fungovat a nijak mě nestresují.
Ema: Na tuto otázku už jsem docela odpověděla, ale na té střední je systém známek asi lepší než slovní hodnocení, protože je to jednodušší a člověk ví, jak na tom je. Ví, že on sám má větší hodnotu než číslo. Na základce si to ale neumím představit.
Můžete porovnat systém slovního hodnocení, který znáte z Vitae, a známkování na střední škole?
Samozřejmě mezi známkami a slovním hodnocením je velký rozdíl, ale hlavní rozdíl vidím asi v tom, že známky vedou k porovnávání lidí mezi sebou.
Ema: Je jednodušší dát dítěti špatnou známku, než mu napsat něco slovy tak, aby ho to nemrzelo. Zároveň je ale slovní hodnocení jednou za půl roku a známky několikrát za týden. Jak jsem říkala, na základce je ale mnohem lepší mít to slovní hodnocení, protože vystihuje i práci v hodině a může být plné i různých doporučení. Známka vyplývá jen z testů, což je zbytečné, protože inteligence člověka nemůže být měřena jen písemkami. Myslím si, že je důležitější učivu rozumět a pracovat, být aktivní na hodinách, připravovat se na hodiny a ne jen na testy. Každopádně mi na střední známky vyhovují.
Bára: Na SŠ mi vyhovuje, že známky jsou zadané v systému, který rovnou ukazuje průměr, takže člověk opravdu ví, jak na tom je. Většina našich učitelů je opravdu spravedlivá, takže mi známkování nevadí. Z TV a hudebky mám slovní hodnocení. Na Vitae mi vyhovovalo, že v hodnocení byly konkrétní rady co bych mohla zlepšit.
Laura: Abych řekla pravdu, tak mi známky vyhovují, protože většinou vidím, za co známku mám, a vždycky mám možnost se případně zeptat učitelů na víc detailní zhodnocení práce. Samozřejmě mezi známkami a slovním hodnocením je velký rozdíl, ale hlavní rozdíl vidím asi v tom, že známky vedou k porovnávání lidí mezi sebou. Ze známky jako takové člověk nemůže moc vyčíst svoje slabiny a silné stránky v dané oblasti, i když bych řekla, že v našem věku asi už každý dokáže zhodnotit, na čem musí víc zapracovat.
Na Vitae mi vyhovovalo, že v hodnocení byly konkrétní rady co bych mohla zlepšit.
Chybí/chyběly vám na vašich středních školách ze základní školy nějaké znalosti a dovednosti?
Bára: Trocha chemie a fyziky, ale v podstatě pořád opakujeme ZŠ s trochou dalších věcí, takže to nevadí.
Ema: Možná němčina, všichni ji totiž na základce měli, jsem ale ráda za hodiny španělštiny ze ZŠ. Trochu chemie a fyzika. Zároveň vnímám, že když jsem se těchto hodin účastnila pořádně až teď, neměla jsem v sobě tu nenávist, k těmto předmětům, se kterou přichází většina žáků ze základní školy.
Laura: Teď už ne, ale na začátku mi chyběla především fyzika a němčina, ale ani jedno z toho nebyl nějaký velký problém dohnat.
Když tu otázku otočíme, je něco, co vnímáte, že umíte lépe než spolužáci a spolužačky?
Laura: Určitě češtinu, hlavně co se pravopisu týče, ale i z literatury jsem už uměla něco málo navíc.
Ema: Řekla bych, že prezentační dovednosti.
Bára: Prezentovat, pracovat s informacemi, přístup k práci.
Bylo pro vás těžké připravit se na přijímačky? Co všechno jste v tomto ohledu podnikly?
Bára: Učení doma, ve škole, doučko z matiky a přijímačky nanečisto.
Ema: Bylo to těžké, ale někam se člověk rozhodně dostane. Nejvíce záleží na výběru školy. Nějak to dopadne a my to asi neovlivníme. Takže je potřeba se na přijímačky připravit tak, jak nejlépe dokážeme, a čím míň stresu, tím líp.
Laura: Pro mě to bylo těžší hlavně z psychické stránky, protože jsem se z přijímaček docela stresovala, hlavně v posledních týdnech. Co se učení týče, tak to bylo těžší ze začátku, ale jakmile už jsem se do toho dostala, tak to šlo. Učila jsem se hlavně sama, ale Iva Dvořáková nás poměrně dost posunula v češtině, ale i Iva Jabůrková nám pomáhala s příklady z matematiky.
Moc děkuji za vaše odpovědi a postřehy. Poslední otázka:
Kdybyste měly poradit jednu (nebo dvě :) věci někomu, koho přestup či přijímačky čekají, co by to bylo?
Laura: Ať se nebojí přestupu, protože na začátku jsou všichni stejně nervózní.
Bára: Přijímačky nanečisto + zbytečně se nestresuj, pokud si myslíš, že jsi dost připravený pro školu, na kterou se hlásíš.
Ema: Jediné, co mě napadá: první den se nebát udělat první krok a s lidmi se začít bavit. A nezhroutit se z toho všeho. Bude to všechno nové a bude to možná děsivé. Ale nebát se. Protože člověk si rychle zvykne. A bude to super. Když ne, tak nikdy není vyloučen přestup. Všechno to dobře dopadne.
Z Vitae,
Dominika
Opmerkingen