FIE, metoda, která vede k sebereflexi a k poznání toho, co funguje při řešení problémů. Připravuje na nečekané situace v životě. Učí děti odvaze. Tomu, aby se složitých a nečekaných situací nezalekly, nezpanikařily, aby si nepřestaly věřit, ale pospojovaly ty vědomosti, které mají, a pomocí nich došly, kam potřebují. Metoda je naučí se učit a naučí je u učení myslet.
Kroužek FIE je tu pro všechny děti už od pondělí 2. 10. O čem metoda je a jak přesně funguje? Přečtěte si v rozhovoru s lektorkou kroužku Dominikou Adamovou.
Metoda instrumentálního obohacování/uvědomování, která vychází z práce pánů psychologů Feuersteina a Reye, jinak známá také jako FIE nebo MIU. Je tento dlouhý název správně? A k čemu tato metoda slouží?
Ano, název je takto, zkráceně FIE nebo také MIU, správný. Je to soubor pracovních listů (tzv. instrumentů), které vytvořil profesor Reuven Feuerstein a využil k tomu také výzkumu, zjištění a znalostí dalšího pana psychologa, profesora Andre Reye, u kterého v padesátých letech minulého století studoval.
Údajně profesor Feuerstein po druhé světové válce dostal zadání, aby rozdělil děti do tříd podle schopností. Byly to tehdy děti traumatizované válkou a on přemýšlel nad tím, jak může jejich kognitivní schopnosti mj. ovlivněné i válečným traumatem, posilovat.
Vytvořil systematické programy – nástroje, instrumenty (jak je sám pojmenoval), pomocí kterých cvičíme ty části mozku a ty operace, které potřebujeme trénovat.
Pomocí odstupňovaných úkolů od nejlehčích po nejtěžší se tak dostáváme k řešení různých problémů. Byl jedním z prvních odborníků, kteří na základě výzkumu i aplikace těchto speciálně vytvořených instrumentů (pracovních listů) tvrdil, že intelekt není jednou pro vždy danou vlastností člověka, ale že se kognitivní funkce u dětí i dospělých dají rozvíjet. Odmítal třeba také mluvit o dyslexii a různých formách poruch učení. Chápal je jen jako určitý dosavadní stav, který je měnitelný.
Jak si tedy můžeme představit dnešní hodinu, kroužek FIE? Co to znamená, pracovat s instrumenty?
Instrumenty jsou vlastně soubory pracovních listů, které se vždy soustředí na rozvoj různých kognitivních dovedností. Děti na nich samostatně pracují, zamýšlí se nad řešeními. Před vypracováním i po vypracování o řešení a vlastních strategiích diskutují. Diskuze je velmi důležitá, ať už děti jsou aktivními účastníky a chtějí své cesty k řešení sdílet, nebo jen naslouchají a inspirují se. Diskuze totiž dává nahlédnout různým typům i cestám k řešení. Postupně si tak uvědomujeme, že není jen naše cesta, ale je jich spousta jiných, které také mohou být správné, ačkoli by nás zrovna nenapadly. A samozřejmě si uvědomujeme i ty cesty, které k řešení nevedou a musíme tedy zvolit jiné.
Jaká je role lektora / lektorky v kroužku FIE?
Velmi důležitá, i když zdánlivě upozaděná. Lektor / lektorka neposkytuje řešení, ale klade otázky a dává prostor dětem přemýšlet. Jeho úloha je vytvořit bezpečné prostředí pro diskuzi a sdílení; podnítit diskuzi a podpořit různé pohledy.
Děti tak neuslyší žádné hodnocení: „To jsi vymyslel báječně!” nebo „ano, to je správně” či naopak „ne, je to špatně, najdi jiné řešení”.
Je jim dán prostor sdílet a diskutovat a je pak na nich, zda svou strategii přehodnotí, zda se samy přikloní k jinému řešení. Pomáhá jim to tak lépe porozumět svým vlastním myšlenkám i postojům. To je základ pro úspěch v reálném světě, kde jsou problémy různorodé a vyžadují kreativitu a flexibilitu.
Lektor hlavně je pomáhá informace vyvozovat, dávat jim význam, utřídit je do kontextu a současně k nim vytvořit emoční vztah, aby zůstaly lépe a déle uchovány.
Je to tedy lektor / lektorka, který/á ovlivňuje, co si děti z lekcí odnesou?
Je velmi důležité, aby lektoři FIE byli proškolení, certifikovaní, metoda má svá pravidla i úskalí. Jedním z pravidel například je, že nevyvolává ty děti, které nemluví. Dá jim prostor, ať si to zpracují po svém. A ony se potom, třeba za měsíc, rozmluví a už najednou tu ruku zvednou a posdílí své pocity, strategie, svá řešení.
Na konci každého úkolu s dětmi sdílíme dojmy z řešení a také, což je moc důležité, se snažíme o převod situace do reálného světa. Ptáme se například, jak nám bylo, když jsme nevěděli, jak úkol řešit? A děti sdílí. Pepa třeba řekne: „No, já když se dostanu do takovéhle situace, tak se vzteknu a už se mi nechce vůbec nic dělat.” A to je velké sebepoznání, s tím můžeme pracovat dále a mluvit o tom, co v takové situaci mohu dělat.
Práce s pracovními listy a diskuze nad nimi tak vlastně vede k poznání sama sebe? Jak reaguji, jaký jsem?
Ano, jaký jsem a co mi vlastně může fungovat, nebo co mi naopak vůbec nefunguje. I proto je ten lektor / lektorka důležitý, aby tento moment chytil. Když tam toto zazní, může se zeptat: „Napadá vás, co se s tím dá dělat?”
Někdy nás práce s instrumenty dostává do situací, že zadání je nejasné (to naschvál) a jeden úkol má třeba deset řešení. A opět, i to můžeme převést do vlastního života.
Je v životě možné, že máme deset možných cest k řešení a nevíme, jestli a která z nich je správná? To se nám dospělým, ale i dětem přeci v životě děje velmi často.
Dá se tak obecně říci, kam práce s metodou FIE vede?
K sebereflexi, k sebepoznání. K poznání toho, co mi funguje při řešení problémů. Připravuje mě to na nečekané situace v životě.
Vlastně to děti učí odvaze. Tomu, aby se složitých a nečekaných situací nezalekly, aby nepanikařily, aby si nepřestaly věřit, aby pospojovaly ty vědomosti, které mají, a pomocí nich došly, kam potřebují.
Metoda je naučí se učit a naučí je u učení myslet. Procvičují si verbální, matematické, logické a také emocionální dovednosti, podle toho, co každé z nich potřebuje rozvinout.
Ty jako lektorka máš s metodou i své osobní zkušenosti. Najdeš něco, v čem metoda pomohla právě Tobě?
Já jsem třeba měla vždy problémy s geometrií, prostorové věci nevidím, nikdy jsem je neviděla. Pamatuju si, že někdy ve čtrnácti letech mě mamka vzala do poradny a paní psycholožka mi udělala nějaké testy. A mamince pak řekli, no, víte ona je humanitně nadaná, umělecky, a tady na matiku a prostorovou představivost fakt nemá buňky. Tak je v pořádku, když bude z matematiky mít trojky, čtyřky.
A já od té doby vím, že mi matematika a geometrie nejdou. Jenže potom se mi na kurzu dostala do ruky sada instrumentů zaměřených na prostorovou představivost. Ve svých jedna padesáti letech jsem se při obdržení tohoto pracovního listu orosila a vůbec neměla chuť ho vypracovávat. Nakonec jsem si řekla, že to zkusím zvládnout. Na kurzu, stejně jako v hodinách kroužku, je velmi vstřícné a nehodnotící prostředí. A tak jsem se nakonec listy prokousala. A opravdu mi to s mojí prostorovou představivostí pomohlo.
Říkala jsem si pak, že kdybych FIE/MIU kurzy prošla v těch čtrnácti, a pak bych šla na hodinu geometrie a ono mi to najednou šlo, nežila bych život s vnitřním programem, že mi ta matematika nejde a že to nezvládnu, ale naučila bych se to zvládat a ono by mi to nakonec šlo.
Osobně mě kurz hodně posunul také jako učitelku. A myslím, že nějakým způsobem to posunulo všechny, co do kurzu se mnou chodili. Ať už se zbavili některých svých zajetých vzorců jako já té nechuti ke geometrii, nahlédli lépe na vlastní komunikaci s žáky či třeba i na vzorce chování, které opakují vůči sobě nebo i druhým lidem.
Posunulo tě to tedy jako člověka i jako lektorku. Kroužek FIE máme vypsán pro děti od 9 let věku, je každé pondělí od 15:45 do 16:30, začíná 2. 10. Jaké děti bys tedy pozvala?
Já bych tam pozvala všechny, opravdu. Samozřejmě se nyní nabízí říci děti, kterým to ve škole tolik nejde, ať už v jednom předmětu nebo ve vícero předmětech. Ale jen o tom není. Posunout se může opravdu každý. Malý, velký, kurzy se pořádají i pro dospělé.
Hodně se pracuje se sebereflexí a s popisem toho, co nám zafungovalo při řešení problému. Některé úkoly cizelují vyjadřování, komunikaci. Jiné zase vedou k tomu, jak se zachovat v nečekaných situacích, procvičují propojování znalostí z různých oblastí.
Metoda pomáhá dětem, které potřebují práci zrychlit. Umí ale pomoci i těm, které jsou zbrklé, potřebují zpomalit, práci lépe promyslet, nespěchat.
Každý si z toho odnese to, co je potřeba pro něj, každý po projití pracovních listů, instrumentů, zjistí, že se něco začíná velmi měnit a velmi pozitivně měnit.
Metoda FIE nám pomáhá pochopit, že je vždycky možné se posunout, i když si myslíme, že něco nezvládneme.
Kroužek je od 9 let věku. Co se stane, když se na takové lekce sejdou děti ze třetí a třeba z deváté třídy? Bude to fungovat?
Ano, já si myslím, že to fungovat bude.
Každý si totiž pojede tím svým tempem, obohatí ale ostatní o své znalosti.
I ten devítiletý se může na věci dívat trošičku jinak a ten starší se od něj může cokoli naučit. I tím, že rosteme, stárneme, míváme v mysli určitá omezení, jsme nějak zajetí v našich kolejích. A když nám někdo, kdo to má jinak, i třeba proto, že je mladší, připomene, že se na to dá dívat i jinak, je to obohacení.
Zápis do kroužku FIE je právě nyní otevřen! Více informací i přihlášky najdete zde.
O lektorce:
Mgr. Dominika Adamová, M.Ed.
Vedoucí školního poradenského pracoviště a metodička primární prevence ve Škole Vitae lektorka, terapeutka, koučka
Vzdělávání a podpoře dětí a mladých lidí se věnuji přes 30 let. Pracovala jsem ve školách v Evropě a v USA s žáky od mateřské školy, přes základní a střední školu až po univerzitu. Zaměřuji se především na prevenci šikany, školní poradenství a podporu při studiu a zavádění péče o duševní zdraví do škol. Ráda využívám mediace a facilitativní diskuze jako nástroje pro řešení konfliktů. V současné době pilotuji program o sebepoznávání, který učí žáky práci s vlastní psychikou. Poradenství nabízím také učitelům a rodičům našich žáků. Na své práci mám nejraději doprovázení žáků na jejich studijní a životní cestě. Ráda jim pomáhám najít si jejich vlastní cestu, porozumět výzvám a náročným situacím, které je na ní potkaly, a využít je pro vlastní růst. Volný čas věnuji neteři, synovci a své rodině. Chodím ráda do přírody, fotím a tancuji. V USA jsem vydala sbírku básniček, složila a režírovala dva školní muzikály.
Comments