Šlechtislava Van Řapek

5. 5. 2023Minut čtení: 4

Dubnová družinová zastávka

Krásný den vám přeji, drazí čtenáři!

Startujem celoškolní akcí

Ve spojení s Akademií Vitae jsme si v první dubnové úterý připravili velikonoční dílničky. Na nich jste si mohli ozdobit vajíčko technikou decoupage. Zní to jako nový typ elektroauta, ale nenechte se zmást! Pod pojmem decoupage se skrývá zdobení povrchů pomocí ubrousku.

Druhá vaječná dílna si vzala k ruce barevné papíry a nůžky. Vznikala roztomilá papírová vajíčka se srdčitými vzory.

Děti si připravily vlastní dílničku a to vyrábění gumových náramků.

Návrat KAPLY

V minulosti jsme se zmínili, že jsme dětem sebrali stavebnici Kapla, protože ji po sobě neuměly uklízet. Uplynul nějaký čas a my se rozhodli, že Kaplu vrátíme, jestli náš zásah nějak pomohl. A pak je tu i další důvod. Družinářský kabinet není zrovna velký (to ostatně žádný kabinet, soucit všem!) a Kapla nám překážela v pohybu.

A světe div, Kapla je po skončení družiny uklizená.

Sázení

Nastává jaro. Sice pomalu, ale jistě. A s jarem vyrůstá ruku v ruce plevel a potřeba se o zahradu postarat. V březnu jsme ostříhali jabloně, v dubnu přišla řada na záhonky.

Máme družinovou filizofii, dle které je hlavním náplní družiny volný čas, tudíž nechceme nutit děti pracovat.

V praxi to vypadá tak, že jeden družinář (který si zrovna vylosoval rajóny) jde plít záhonky nebo třeba sadit travičku.

Dost často se stane, že se některé dítě nechá zlákat a jde pomoct. Někdy se tak stává, že práce začne nudit a děcka si chtějí jít hrát a neví, jak mají odejít.

„Nebude ti vadit, když už ti nebudu pomáhat?“

Co ale zatím nikdo neví je, že kdo se stará o družinové záhonky, může získat nějaký benefit.

Co asi dostane ten, kdo vypleje záhonek s jahodami, mátou, nebo třeba pomůže vybudovat nový záhonek pro semínko cukety?

Naturálie!

Družina pro rodiče

V dubnu se nám začali více objevovat rodiče. Tedy, vy se (drazí rodičové) zjevujete po celý rok, ale teď se zdá, že sluníčko ve vás probouzí chuť si hrát.

Tento tatínek dokonce obdržel diplom za skákání přes lano, takové gesto od žákyň Modré třídy.

Kdokoliv má na požádání možnost zlomit rekord skoků.

Členka školního rodičovského sboru (tralalitralala), která jde hrát vybiku.

Když už jsme u vybiky, tak ta začíná pomálu převažovat nad fotbalem.

Některé nejakčnější fotografie pořizovaly děti. Díky moc!

Fotografická session

Následují fotky, která vznikly na zadání. Dvě dívky z Hnědé třídy měly dlouhou chvíly, tu jim družinářky půjčily družimobil a vyslovily serii pokynů. Vyfoť:

něco růžového

detail

selfie s někým, jehož jméno začíná na konkrétní písmeno

fotku, jak lezeš na třešeň

jak držíš kopřivu

někoho, kdo klikuje

jednu holky a tři kluky

holuba

vybiku z pohledu psa

vybiku z pohledu mravence

Máma vrba

Zadívejte se pozorně na následující fotografii. Poznáváte tento pahýl? Není vám tato okleštěná dřevina povědomá?

Pokud jste si odpověděli že ne, zkuste se ještě chvilku soustředit na fotografii.

Je to totiž vrba, kterou všichni dobře znáte.

Rostla v místech, kde je nyní hlavní vchod do školy.

Příběh jejího původu je obestřen tajemstvím. Prý vyrostla sama od sebe během covidových let, kdy byla zahrada i škola prázdná a vrba měla klídek, aby rostla a sílila. během tří let vyrostla do úctyhodných rozměrů. Družináři ji milovali, neboť v létě poskytovala příjemný stín za doprovodu symfonie letního vánku a šustících lístků.

Její osud byl však zpečetěn štemplem stavebního úřadu a s povolením postavit přístavek. Škola se tím rosrostla o knihovnu, zasedačku a šatny.

V létě stihli družináři vrbu ostříhat a proutky nechat ve vodě zakořenit, ještě na podzim jsme provedli pokus a větvičky jsme zasadili.

Ale Máma vrba, ze které po našem zákroku zbyl jenom pahýl, byla i s kořeny vykopána a pohozena v nejzašším koutku zahrady. Zde přečkala zima a teď z jara opučela.

Měla zkrátka vůli žít. Jak příhodné na škole Vitae.

Možná vrba viděla, jak sázíme její odstřižky a nechtěla opustit svoje ratolesti.

Takže jsme oslovili pár dětí a vrby opět zasadili. Celá akce byla rychlá, od zjištění rašících pupenů na vrbě až do konečného zalití jsme nad tím strávili asi hodinu, možná míň.

Moc děkujeme dětem ze Stříbrné, Fialové a Zlaté třídy za pomoc, za precizní vykopání jámy a následného zakrytí kořenového systému.

Zatím to vypadá, že se chytla.

Šnečí okénko

Vzpomínáte na pana Šneka?

Znát jej můžete z lednového blogu z loňského roku.

Tak pan Šnek se usadil v kuchyňce učitelů, kde si vesele felil celou zimu.

Bohužel dofelil.

Čest jeho památce.

Patřičná pieta proběhne v květnu.

Šneci jsou vůbec takovým dubnových fenoménem.

Teď oslovuji především rodiče a všechny starší čtenáře. Hráli jste si jako děti se šneky?

Pisatelka tohoto příspěvku ano. Bylo to správné? Ne. Týrala jsem zvířata? Pravděpodobně. Ale kdo to v sedmi letech odhadne.

Tím nechci říct, že bychom podporovali týrání zvířat. Ba naopak, šnečí farma o které chci mluvit, byla rozpuštěna.

Střetli se zde dva výchovné vlivy.

Ten první nazýváme benevoletní. Předáváme dětem informaci, skrze vizuální vjemy doplněné hypotézami. V praxi to vypadá asi takhle:

Děti: „Hele, tihle šneci lezou na sebe, tak staví věž. A támhleti se asi páří.“

Družinář: „ No, já myslím, že jsou spíš vyděšení a hledají oporu v silnějším šnekovi. Tady ta věž začíná na největším šnekovi a postupně tam lezou menší a menší. A tihleti dva se nepáří, vypadá to spíš, že se v útěku srazili.“

Děti: „ Aha, ale vypadá to, že si hrajou.“

Družinář: „ Já myslím, že by jim bylo líp tamhle v koutku v trávě. Zkuste si představit, že by vás teď vzal někdo, kdo je 50x větší než vy a dal by vás na stůl a vždycky, když byste chtěly utéct, by vás ten někdo zase vzal a posunul zpátky. Já to nechám na vás, co si o tom myslím já, víte.“

No a děti si dál hrají se šneky, protože družináře stejně nikdo neposlouchal.

Druhý vliv je striktní, ovšem vůči zvířatům mnohem humánější.

Družinář: „To co děláte, je týrání zvířat a hned to rozpustíte.“

A děti pustí šneky.

Díky striktnímu družináři snad nebudeme muset potkávat další takovéto pomníčky.